Čtyři cácorky a my

Jak se to říká ... rok se s rokem sešel ... a já jsem zase o rok moudřejší :D v podstatě náhodou jsme si ten můj narozeninový den parádně užili. Nejprve jsem dostala propustku na nákupy (rozuměj celá rodina tam byla se mnou v dětském koutku a třikrát jsem byla odvolána z kabinky kvůli čůrání a kakání). V podstatě nic jsem si nekoupila, ale snad za to ani tak nemůžou obchody. Každopádně mám ještě od loňska nevybraný dárek v podobě konzultací s fashion kaučkou, Kamilou, a už se moc těším až spolu opět vyrazíme na nákupy. Tato část pravda manželů bavila méně, ale zvládl to. Odpoledne jsme vyrazili na akci 95let Českého rozhlasu, kde jsme si poslechli Slzu, Buty a Debbie, dali si nějakou tu dobrotu, stihli i divadlo a dětem řádně protáhli večerku. Domů jsme se dostali v půl desáté a v deset padli vyčerpáním do postele. Bylo super se po delší době zase trochu pobavit, i když s dětmi v nosítku :)

Já knížky miluji od mala a naštěstí i moje děti, alespoň ty starší dvě cácorky určitě. Jediný, kdo naše nadšení nesdílí, je můj drahý manža (tohle označení ho jednou velmi pobavilo a od té doby ho sem tam používáme). Ne, že by nerad četl, ale jde to do peněz :D Tuhle krasavici jsem ulovila na loňském Festivalu logického a kreativního hraní pořádaném Agátiným světem. Letos se tam opět chystáme, už se to pomalu blíží. Je to knížka o strašidelném aligátorovi Alanovi a jeho ne tak strašidelném tajemství. Máme ji v angličtině a popravdě vůbec nevím, jestli se dá sehnat i v češtině. V angličtině to zní moc hezky, navíc je krásně malovaná, takže pokud s dětmi angličtinu trénujete, doporučuji.